Indologický seminář (2022). Anotace přednášek šestidílného online kurzu s bohatým obrazovým doprovodem, který byl připraven a realizován pro Virtuální Univerzitu třetího věku (VU3V) podle scénáře A. Krejčího. Celý kurz, s kvízovými otázkami a sadami testovacích otázek ke každé přednášce i seznamem doporučené literatury a slovníčkem hlavních pojmů, je k dispozici zde. S dotazy kontaktujte autora.
Buddhistické umění Indie
Vznik buddhismu na indickém subkontinentu podnítil bohatou uměleckou tvorbu. Tento kurz je zaměřen na detailní poznání buddhistického umění v Indii, a to jak prostřednictvím dochovaných stavebních památek, tak i analýzou uměleckých děl v indických i světových muzeích. Kurz provede posluchače dějinami výtvarné kultury buddhismu, který právě v Indii vznikl a v prvních staletích své existence vzkvétal. Přednášky kurzu se zaměří na podrobnou prezentaci všech zásadních památek, sochařskou a vzácně i malířskou výzdobu. Zájemci se seznámí s hlavními stavebními typy buddhistické sakrální architektury a důležitými sochařskými styly na ukázkách z památkových lokalit i na početných exponátech muzeí. To vše v dějinném kontextu, samozřejmě.
1. Nejstarší památky – sloupy a stúpy
Úvodní přednáška začíná chronologicky u samotného Buddhy a jeho doby před 2500 lety. Důležitým propagátorem jeho myšlenek byl o 200 let později císař Ašóka svými edikty a monumentálními sloupy. Uvidíme, jak se v té době stavěly stúpy, nejstarší typ buddhistické sakrální architektury. Podrobně se seznámíme s unikátní výzdobou Velké stúpy v Sánčí, nejstarší dochované kamenné stavby v celé Indii. Upozorníme na význam sochařského stylu severoindické Mathury a budeme pokračovat k dalším významným stúpám v Bhárhutu a Amaravati, jejichž reliéfní výzdoba je uchovávána v předních indických i zahraničních muzeích. Nezapomeneme ani na počátky dlouhodobého kontaktu mezi indickou a helénistickou kulturou prostřednictvím království, které vznikly rozpadem říše Alexandra Velikého.
2. Cesta k dokonalosti – hledání těla a tváře Buddhy
Indo-řecké buddhistické umění kvetlo na přelomu našeho letopočtu v oblasti Gandhára na severním pomezí mezi dnešním Afghanistánem a Pakistánem. Začleněním do Kušánské říše v 1. století se vliv gandhárského umění ještě více prosazoval v severní Indii, zejména za kušánského krále Kanišky ve 2. století, kdy se začal vzájemně ovlivňovat s dosud svébytným stylem Mathury. Toto zásadní období změnilo podstatně i buddhistické umění – Buddha začal být poprvé zobrazován jako lidská postava. Současně se mění i buddhistická doktrína a mahajánový směr lépe přibližuje Buddhovo učení prostým lidem prostřednictvím bódhisattvů. Po další tři staletí budeme sledovat úsilí sochařů o co nejdokonalejší postižení Buddhova těla, obličeje a symbolických gest. Klasické dokonalosti a harmonie je dosaženo v guptovském umění, reprezentovaném významnými nálezy v Sarnáthu z 5. století.
3. Staré skalní svatyně a kláštery
Indická skalní architektura je rozmanitější a při množství více 
než 1500 skalních staveb početnější než jakákoliv jiná forma skalní architektury po celém světě. Skalní kláštery a svatyně vlastně nejsou architekturou, protože kámen se z masivu odebírá a povrch formuje sochařsky. Ve skutečnosti jde o monolitická sochařská díla. Jejich zdaleka největší koncentrace se nachází na území severní části dnešního státu Maharáštra. Buddhističtí mniši je budovali a obývali po dlouhá staletí, v jejich výzdobě proto najdeme výtvarné prvky nejstarších stúp i mladších období až do guptovské doby. Tématicky výzdoba vychází z théravádového i mahajánového směru buddhismu. Projdeme si podrobně umělecké pokusy a inovace mezi 2. stoletím před a 2. stoletím po přelomu letopočtu v jeskynních komplexech u měst Násik, Džunnar a Bombaj, a především lokality Bhadža, a Kárlé, které patří k nejdůležitějším prototypům indické skalní architektury.
4. Plastika a malba v Adžantě
Nejznámějším a možná i nejcennějším jeskynním komplexem je Adžanta. Tato pokladnice indického buddhistického umění leží samozřejmě opět v severní Maharáštře na Dekkánské plošině. Přednáška prochází podrobně všech 26 jeskyní areálu, který zahrnuje jak svatyně typu čaitja, tak i kláštery (viháry). Starší fáze budování spadá do období mohutného rozvoje monastického života a výtvarné tvorby ve 2.-1. století před naším letopočtem. Po delší tvůrčí odmlce zažila Adžanta nový rozmach v 5. a 6. století za podpory vládnoucí dynastie Vakataků. Z tohoto období se dochovaly velké unikátní soubory nástěnných maleb, které bez nadsázky patří do zlatého fondu světového malířství. Ze stejné doby pochází i okázalá skulpturální výzdoba interiérů jeskyní i jejich průčelí. Adžanta ležela daleko od obchodních cest a velkých měst, v dalších staletích byla opuštěna a zapomenuta, a proto se dochovala v téměř nedotčeném stavu.
5. Od jeskyní k volně stojící architektuře
První část přednášky dává odpověď na otázku, zda se na severu 
a západu Indie vyskytují skalní výtvory stejné umělecké hodnoty, jako byly popsány v předchozích dvou přednáškách. Poté se výkladem vrátíme do severní Maharáštry k posledním jeskynním areálům doby poguptovské 6. až 8. století v Aurangabádu a Ellóře. Po uvedení třetího hlavního směru v buddhismu, zvaného vadžrajána, obrátíme pozornost na jih Indie. Na řadě archeologických lokalit v Andhrapradéši je demonstrován bohatý monastický život ve 3. a 4. století, který umělecky navázal na styl Amaravati. Zdejší volně stavěná architektura byla převážně cihlová. Podobně tomu bylo i v Poganží, kde v době guptovské vzniklo několik pozoruhodných buddhistických středisek. Z nich vyniká areál v Nálandě, nejstarší univerzita na světě, která v průběhu dalších staletí významně ovlivnila šíření buddhistické vzdělanosti i umění do mnoha zemí Asie.
6. Soumrak buddhismu v Indii a jeho obrození
Závěrečná přednáška kurzu se zaměřuje na buddhistické památky 8. až 12. století, kdy v severní a severovýchodní Indii vládli Pálové, poslední silná dynastie podporující buddhismus. Seznámíme se s méně známými archeologickými lokalitami v Biháru, Bengálsku a Uríse. Druhá část přednášky se podrobněji zabývá vývojem pálského sochařství. Malá odbočka nás zavede do izolovaného Kašmíru a vysokohorského Ladákhu, kde buddhismus trval i v dalších staletích, ovšem byl zásadně ovlivněn představami a ikonografií tibetského buddhismu. Třetí část přednášky se věnuje Bódhgaji, kde Buddha dosáhl osvícení. Na stavebním vývoji tohoto poutního místa světového významu provedeme rekapitulaci 1500 let buddhistického umění v Indii, dlouhého útlumu a obrození v 19. století. Rozsáhlý novodobý poutní areál v Bódhgaji poskytuje představu o rozšíření buddhismu do velké části Asie.
Foto (zde): autor.