Publikováno v listárně dopisů měsíčníku Melodie, 1989, 27 (3), str. 66. Na tento web vloženo k 35. výročí původního vydání pamětihodného Gabrielova alba.
Tak anebo tak?
S poměrně malým skluzem proti originálu (1986) vydal Supraphon album Petera Gabriela – So (Tak). Náš posluchač se tak vlastně poprvé setkal s tímto špičkovým umělcem, když pominu jugoslávskou licenci jeho prvního LP, která před lety oblažila jen pár šťastných, na něž se dostalo.
Určitě je dobře, že u nás Gabrielovo album vyšlo. Chci se však vyjádřit k jiné věci. Je nemyslitelné, aby se v Metropolitní opeře v New Yorku zpívala Janáčkova Jenufa v češtině bez přiloženého anglického textu v programu. Je nemyslitelné, aby v našich kinech nebo televizi šel zahraniční film bez českého dagingu nebo titulků. Proč příloha s texty, kterou se podařilo vydat u Dylanovy LP Hard Rain, nemůže být pravidlem? Neboť, přiznejme si, porozumět zpívanému anglickému textu, plnému básnických metaphor a méně frekventovaných slov, je tvrdým oříškem i pro člověka s lepší angličtinou, než je ta moje. Už slyším námitky vedoucích pracovníků Supraphonu: není papír, nejsou tiskárenské capacity, deska byla zařazena do edičního plánu dodatečně atd. atd. … Nic z toho mě, jako zákazníka, nezajímá. Jako posluchač mám právo na celé umělecké dílo, nikoliv na dílo okleštěné o textovou stránku a myšlenkové poselství. Koneckonců, vydal jsem za to 120 Kčs. Přesto bych přidal jednu nebo dvě koruny za potištěný leták s texty, jestliže snad je vydavatelství v tíživé hospodářské situaci.
Anebo jinak: klidně bych za takový leták oželel výklad M. S. na vnitřním přebalu, který sice nahromadil spoustu encyklopedických dat, ale ničím vám nenaznačí, o čem ta hudba je, jaký to má význam a proč řada našich lidí včetně hudebních kritiků považuje Gabrielův budapeštský koncert za svůj životní zážitek. (Navíc text obsahuje i faktické chyby – např. praxe označování alb pouze jménem vydržela Gabrielovi do 4. LP z roku 1982, nikoliv do r. 1980). Zkrátka – vyjadřovat se k umělci Gabrielova kalibru je něco jiného než třeba psát komentář k televiznímu záznamu z festivalu v San Remu.
Všude slyším a čtu slova přestavba, glasnost, nové myšlení. Nad deskou So (Tak) mě napadlo, samozřejmě ne poprvé, že i kulturní politiku lze provádět dvěma způsoby. Polovičatě (aby se vlk nažral a koza zůstala celá) anebo solidně. Tak anebo tak.
Aleš Krejčí