Publikováno v časopisu KAM po Česku, 2014, 8 (11-12), 16. ISSN 1802-8640.
Král Šumavy se vrací
Film Král Šumavy byl pro generaci dospívající v 60. letech téměř kultovní záležitostí. Po filmových agitkách 50. let s prvoplánovým ideologickým nátěrem konečně dramatický film, v němž se postavy chovají a mluví civilně a příběh nekončí primitivním budovatelským happy-endem. Samozřejmě i Král Šumavy je dobově poplatný, je oslavou práce tehdejší Pohraniční stráže a prodchnut myšlenkou „neprostupnosti hranic“. Film režírovaný K. Kachyňou měl premiéru o vánocích roku 1959. I po 55 letech je v něm vidět kus dobré filmařiny. Kvalitní scénář, dobré dialogy, výborné obsazení (Lukavský, Menšík, Marvan, Vala, Švorcová a další). Nyní se Král Šumavy do našich pohraničních hor vrací. Nikoliv doslova, ale jako turistický produkt, který má především dnešní mladé generaci oživit situaci na hranicích v letech 1948-51.
Jihočeská centrála cestovního ruchu v říjnu 2014 tento 
produkt představila. Společně s turistickým sdružením Východního Bavorska (Tourismusverband Ostbayern) uspořádala motivační cestu na Šumavu. Program začal návštěvou Stezky v korunách stromů v bavorském Neuschönau v oblasti hory Lusen (Luzný), která za 5 let své existence získala i mezi našimi turisty řadu příznivců. Je to vlastně naučná stezka se šesti zastaveními plnými zajímavostí. Visutý chodník vede ve výšce 8-25 metrů nad zemí a vrcholí výstupem spirálovou rampou na vyhlídkovou věž ve tvaru vajíčka. Pokud se počasí vydaří tak, jako v letošním babím létě, zážitek je to skutečně hodnotný. Další zastávkou na bavorské straně Šumavy může být skanzen v obci Finsterau s nově zrekonstruovaným hodovním a tanečním sálem. Při obědě se snadno ukáže, že Češi i Bavoři jsou od nepaměti jeden národ – národ knedlíkový.
Pojďme zpět ke Králi Šumavy. Někteří sedláci a rolníci, hospodařící v dost chudé horské krajině, se na Šumavě (stejně jako v Krkonoších) si po řadu generací přilepšovali živobytí pašováním zboží přes hranici. Terén a rozmary počasí znali jako nikdo jiný. Po komunistickém převratu v únoru 1948 své schopnosti využili jako převaděči osob, kteří před komunistickým režimem utíkali z českého vnitrozemí do Německa. Nejslavnějším pašerákem a později převaděčem byl „Král Šumavy“ Franz Nowotny (1905-1977), zvaný Kilián. Ilegálních emigrantů byly tisíce a touha po svobodě veliká. Tehdejší Československo proto posilovalo ostrahu hranic čím dál víc a od ledna 1951 zavádělo drakonická opatření: bylo zřízeno hraniční zakázané pásmo a hraniční linie byla postupně zneprůchodněna dvojitým zátarasem z ostnatých drátů pod elektrickým napětím. Jedna z hlavních převaděčských tras, příslušníky tehdejší policie SNB označovaná jako Kanál č. 54, vedla přes pohraniční 
Bučinu nad Kvildou. Vesnice Bučina byla v 50. letech, stejně jako mnohé další šumavské obce, vymazána z mapy. Nyní tam stojí jen krásný hotel Alpská vyhlídka. Jeho majitel už před několika lety nechal u hotelu zrekonstruovat úsek oné „železné opony“: vysoké ploty z ostnatých drátů, oranici mezi oběma ploty (aby bylo vidět, jestli někdo přeběhl), strážní věž, reflektory. Dnes, v době volného pohybu v rámci zemí Schengenského prostoru, to mnozí už nedokážou pochopit. Tehdy však zuřila Studená válka.
Od nynějška hotel na Bučině nabízí zájemcům akci Ve stopách Krále Šumavy, aby se na „narušitele hranic“ nezapomnělo. Akce je určena jen opravdu zdatným turistům. Věrně kopíruje trasu Kanálu č. 54 na českém území, která je dlouhá asi 25 km. Jde se za každého počasí, v noci, nejlépe bezměsíčné, chladné a plné mlhy či drobného mžení. Vychází se od bývalé cihelny v Sloupu u Vimperka. Nikdo nesmí mluvit ani šeptat, kouřit, svítit baterkou, odhazovat odpadky. Našlapuje se tiše, mobily zůstávají vypnuté. Malým dětem se dá napít odvar z makovic, aby nás neprozradily pláčem. Skupina se drží pohromadě za svým převaděčem. Trasa vede přes Niklovu Huť, kolem kapličky u Šindlova, přes rašeliniště Chalupská slať u Borových Lad, dál přes Janskou horu na Františkov. Tam křižuje silnici č. 167 a překonává po můstku Teplou Vltavu. Na kraji lesa je pomníček převaděčům z nedávné doby. Cesta pokračuje lesem do kopce Stolové a 
Stanové hory, bahno a škrábance patří k věci. Občas někdo zakopne o kořeny, někdo upadne, únava dělá své. Všichni těžce oddechují, kopec je strmý. Vlčí cesta přivádí uprchlíky k bývalé obci Bučina (Buchwald) ve výšce 1200 m n. m. Bavorsko je v dohledu! Při průlezu drátěnou stěnou se však náhle rozsvěcují reflektory. Je slyšet štěkot psů, ozývá se střelba ze samopalu, na temnou oblohu vylétají světlice! Jsme odhaleni!!
Přechod přes Železnou oponu z Čech do Bavorska končí v hotelu Alpská vyhlídka u čaje nebo grogu. Před 55 lety však pro mnoho „narušitelů hranic“ skončil zastřelením na útěku nebo zatčením. Následovaly dlouhé výslechy, odsouzení, poprava nebo dlouhé roky ve vězení. Nyní tento úsek naší historie na Šumavě ožívá. Připomíná osudy utečenců, prchajících za svobodou, i převaděčů, kteří jim pomáhali.
Text a foto: Aleš Krejčí