Publikováno v Československém časopisu pro fyziku A, 1987, 37, 628. ISSN 0009-0700. Zde doplněno archivními fotografiemi.
Slavín anglických fyziků
(k výročí Newtonových Principií)
Korunovační katedrála anglických králů Westminster Abbey v Londýně je pro Angličany asi tím, čím je pro nás katedrála sv. Víta a Slavín dohromady. Chtělo by to dost odvahy tvrdit, že někde jinde na světě je pohromadě tolik náhrobků, soch, a bust slavných lidí. Králové, šlechtici, politici, generálové, spisovatelé, vědci. Básníci obývají celou jednu kapli. Také přírodovědci jsou pohromadě, po levé straně střední lodi kostela. Mezi osmi fyziky má největší náhrobek sir Isaac Newton. Když zemřel 31. 3. 1727 v požehnaných 84 letech, patřil už dávno mezi nesmrtelné (bylo to vlastně už 20. března, protože v Anglii platil až do roku 1752 juliánský kalendář).
Pár kroků od Newtonova hrobu je kaple Jindřicha VII. stavěná kolem roku 1500 ve stylu anglické pozdní gotiky. Nejslavnější ukázkou tohoto stylu (tzv. perpendicular gothic) je však určitě kaple King’s College v Cambridge. King’s je jednou z 22 kolejí tohoto tradičního centra vzdělanosti, v němž dlouho působil i Newton. Mezi nejproslulejší zdejší školy rozhodně patří Trinity College založená roku 1546. Právě tato kolej byla institucí, ve které Newton rostl od prostých začátků přes objevné práce o diferenciálním a integrálním počtu, teorii světla a konstrukci zrcadlového dalekohledu ke svém hlavnímu dílu. Když obdivujeme harmonii stavby Trinity Library od známého klasicistního architekta sira Christophera Wrena, mj. výborného matematika a astronoma, můžeme směle tvrdit, že právě sem Newton docházel, když dopisoval Principia. Knihovna byla totiž novostavbou dokončenou roku 1684. Dodnes vlastní řadu Newtonových rukopisů, z nichž některé jsou trvale vystaveny.
Newtonovo stěžejní dílo Philosophiae naturalis principia mathematica vyšlo v polovině roku 1687. Je monumentální syntézou pozemské a nebeské mechaniky na základě gravitační teorie a obsahuje i řadu filozoficko-metodologických východisek. Rozsáhlé dílo o třech knihách vydal vlastním nákladem astronom Edmond Halley. Náklad 300 až 400 výtisků byl vyprodán během čtyř let; k dalším latinským vydáním došlo za Newtonova života v letech 1713 a 1726.
Mezitím se Newton už definitivně přestěhoval do Londýna (1696), aby mohl dohlížet na práci královské mincovny. Dostavily se i další čestné funkce a společenské uznání. V roce 1703 se stal prezidentem londýnské Royal Society a v této funkci setrval až do smrti. Později, roku 1705, ho královna Anna Stuartovna jako prvního vědce povýšila do šlechtického stavu. Důstojný výraz jeho portrétů však málo vypovídá o prioritních sporech s Robertem Hookem, astronomem Johnem Flamsteedem nebo Gottfriedem Wilhelmem Leibnitzem, kterými si někdy až malicherně ztrpčoval život.
Ve Westminster Abbey, nedaleko náhrobku Charlese Darwina, je pomník sira Isaaca Newtona. Čestnou stráž mu drží další slavní fyzikové, jejichž pamětní desky jsou zasazeny v podlaze: Michael Faraday, sir John Herschel, James Prescott Joule, William Thomson (lord Kelvin), James Clerk Maxwell, sir Joseph John Thomson, sir Ernest Rutherford. Na hrobě velkého genia nalezneme i tato slova: “Smrtelníci ať se radují, že existovala taková ozdoba lidského rodu”.
Autor: Aleš Krejčí, (tehdy) Ústav fyziky plazmatu ČSAV
Foto: autor (5) a Wikimedia Commons (3)