Indologický seminář (2017).
Ikonografie mahajánového panteonu
Výtvarné umění mahajánového buddhismu si za 2000 let své existence vytvořilo specifické výrazové prostředky. Nabízí se paralela s křesťanstvím a jeho potřebami výtvarného vyjádření: hínajánový (théravádový) buddhismus s ortodoxnějším spektrem vizuálního výrazu má cosi společného se starými východními církvemi, mahajána se zástupy mnoha buddhů a bódhisattvů se podobá spíš katolicismu s jeho širokým panteonem apoštolů a svatých, zatímco disciplinovaný a na vědomí zaměřený zen (čchan) má blíž k protestanským směrům.
Mahajána, na rozdíl od katolictví, však nemá jediný či hlavní kodifikovaný text, nejvyšší autoritu ani sjednocenou hierarchii institucí. Jednotlivé školy mahajánového buddhismu 
v různých zemích byly a jsou de facto autonomní; navzájem sdílejí základní pojmy a představy, některé sútry a také zažitou ikonografii (lotosový květ, múdry, lókapálové atd.). V pojetí různých škol a myšlenkových proudů mají však některé postavy mahajánového panteonu odlišnou povahu, například některé jsou považovány tu za buddhu, jinde a jindy za bódhisattvu. Mahakála bývá traktován buď jako zuřivý aspekt bódhisattvy anebo jako dharmapála (ochránce učení – dharmy). Také ikonografie se v průběhu staletí vyvíjela a v jednotlivých zemích i školách vstřebávala rozličné místní náboženské představy a tradiční kulty i jejich výtvarné symboly. Původně mužské zobrazení bódhisattvy Avalokitéšvary v indickém prostoru tak dostalo na celém Dálném východě ženskou podobu (čínská Kuan-jin, japonská Kannon), 
abychom uvedli alespoň nejznámější výtvarnou odlišnost. Rozdílů v zobrazování je samozřejmě daleko více a vycházejí z odlišně tradovaných legend, regionálních kostýmů, šperků apod. Přičítat tyto rozdíly pouze velké geografické a časové vzdálenosti od zrodu mahajány v Indii není asi dostatečným vysvětlením, svůj vliv zde má i jiné kulturní prostředí, jiná národní mentalita a odlišný historický vývoj jednotlivých zemí. Myšlenkový svět mahajány i proměny jeho ikonografie jsou tudíž po 2000 letech existence velmi pestré. V mahajáně se však setkáme i s pozoruhodnými “spodními proudy”, které se přenesly přes tisíce kilometrů a stovky let: dokonce i v Japonsku, zemi ležící zcela mimo vliv hinduismu, nalezneme výtvarné podoby starých védských božstev, která se přes Čínu a Koreu infiltrovala do mahajánového božského panteonu (např. sochy v chrámu Sanjusangen-do v Kjótu z 13. století).
Naše vnímání a rozpoznání mahajánových bytostí v malířském či sochařském díle i pochopení smyslu sdělení celého uměleckého díla je navíc znesnadněno častým násobením počtu rukou, tváří a hlav. To vyjadřuje, stejně jako v hinduistickém umění, 
rozsah schopností a moci zobrazené bytosti. Přesto orientace v košatém mahajánovém panteonu nemusí být pro milovníka umění tak složitá. Zájemcům o toto poznání a rozlišování poslouží obsáhlá TABULKA (soubor pdf, otevře se v novém okně), kterou autor pro takový účel vytvořil. Tabulka samozřejmě nemůže zahrnout celé tisícihlavé zástupy všech bódhisattvů, dharmapálů, Buddhových žáků, arhatů a dalších postav mahajány či dokonce i vadžrajány (tantrického buddhismu), jako jsou Táry a jidamové tibetského buddhismu. Proto jsou v tabulce uvedeny tyto bytosti:
- nejvyšší pětice dhjánibuddhů, tj. transcendentních či meditačních buddhů,
- hlavní představitelé skupiny pozemských buddhů,
- nejvýznamnější bódhisattvové,
- čtveřice lókapálů (strážců světových stran, kteří nemohou chybět
u vchodů do všech velkých klášterů).
U každé postavy v tabulce je uvedeno její jméno v sanskrtu, jména v dalších asijských jazycích, příslušný atribut a význam, tedy to, co dotyčná postava symbolizuje v myšlenkovém systému mahajánového buddhismu.
Tabulka je výsledkem rešerší západních i asijských tištěných pramenů, elektronických zdrojů, archeologických i kunsthistorických interpretací a návštěv muzeí. V českém prostředí je v tomto uspořádání a rozsahu publikována poprvé.
Foto: World Trend
Další články k tématu: Buddhistická architektura Čínské umění Asijské umění v ČR