Publikováno v časopisu VTM, 1992, 46 (11), 26-27. ISSN 1214-3820.

 

Dvě školy po dvaceti!

 

 Aleš Krejčí

 

Nebojte se, titulek tohoto článku není výkřikem licitátora při dražbě. Nejde ani o určení kursu akcií pro další kolo velké privatizace. A do třetice – není to ani parafráze známého: jedna za osmnáct, druhá bez dvou za dvacet. Dvacet tady znamená dvacet tisíc dolarů. Magickou hranici školného za jediný rok studia na nejlepších amerických univerzitách! Je to suma, která už dokáže pořádně otřást rozpočtem rodiny střední vrstvy s měsíčním příjmem nějakých 4-5 tisíc dolarů.

 

Začarovaný kruh

 

Nejslavnější americké univerzity jsou soukromé. A nesmírně bohaté. Stanfordská univerzita v Kalifornii vlastní majetky za 4 miliardy dolarů. Harvardská univerzita jich má za téměř 5 miliard. Roční rozpočet Harvardu i MIT (Massachusetts Institute of Technology) je těsně nad miliardou dolarů. To je víc než národní důchod některých rozvojových zemí! Dokážete si to představit?

Školné však tvoří jen menší část příjmů těchto škol, kolem 20 %. Srovnatelné množství peněz přichází od různých nadací a fondů. Kolem 10 % příjmu tvoří dary a odkazy bohatých absolventů školy. Největší podíl, kolem 25 % u humanitních, ale i přes 40 % u technických škol, přitéká z vládních i nevládních zdrojů na vědecký výzkum, především z průmyslu (elektronického, vojenského, farmaceutického atd.).

Velké finance s sebou nesou prvotřídní vybavení škol. Špičkovou elektroniku, moderní laboratoře, knihovní služby, dokonalé zajištění všech potřeb studentů i učitelů přímo v areálu-kampusu školy (včetně kadeřnictví, obchodu se softwarem, pronájmu stěhovací služby a areálové policie). Sportoviště se udržují v perfektním stavu. K dispozici jsou různé koncertní sály, experimentální divadla, kluby. Existují univerzitní muzea, která se mohou měřit s nejlepšími uměleckými galeriemi a vědeckými muzei kdekoliv. Prostě je to radost studovat na takové škole. Vaše kroky vedou ti nejlepší z nejlepších, mnohdy nositelé Nobelových cen. Bohaté univerzity mohou totiž nejlepším světovým odborníkům nabídnout nejlepší platy. A také nejlepší podmínky k vědecké práci a k výuce. Vlastně i nejlepší studenty, protože přijímací zkoušky jsou pěkně ostré. Celé studium je vůbec tvrdá dřina a odříkání, s neustálým vědomím toho, kolik peněz a uskrovňování to stojí naše rodiče. Prestižní a drahé americké univerzity nechají projít jen takové studenty, kteří dělají jménu a úrovni své školy čest. Ovšem diplom z Harvardu, Yale nebo CALTECHu (Kalifornské techniky) dělá pravé divy. Už se vás nikdo na víc neptá. Diplom hovoří sám za sebe a otevírá svému majiteli dveře na vysoká místa v průmyslu, výzkumu, ve státní správě. Místa vysoká, významná a samozřejmě i velmi dobře placená.

A tady jsme se dostali na konec toho koloběhu peněz. V počátku jste jich hodně vložili do studia a po letech jich hodně vytěžíte, protože ve své profesi budete Někdo. A své děti můžete pak dát do těch nejlepších (tj. nejdražších) škol! Je to skutečně takhle začarovaný kruh? Bez peněz do hospody nelez? Ne tak zcela! Ani tak bohatá země, jako jsou USA, si nemůže dovolit plýtvat lidskými schopnostmi a talentem. Naopak – musí dát každému možnost rozvinout jeho osobnost tím správným směrem, a pak z něho vyždímat maximum pro svůj další ekonomický růst. V tom je záruka dynamiky rozvoje společnosti. A tak se stane, že se na Harvard dostane i schopný maturant ze sociálně slabší rodiny nebo výjimečně talentovaný student z ciziny. Systém stipendií a finančních podpor je totiž velice rozvětvený (a komplikovaný).

 

Harvard

 

Harvardská univerzita byla založena už roku 1636 a je tudíž nejstarší univerzitou v Americe. Vžil se název Harvardská, i když by se mělo říkat Harvardova. Úředník jménem John Harvard jí totiž odkázal své jmění a celou knihovnu v roce 1638, kdy měla jen 12 studentů a jediného kantora (!). O rok později už školička nesla jeho jméno. Školička!! Dnes má 10 fakult a pozemky o rozloze 150 hektarů v Cambridge, což je předměstí Bostonu (neplést si s anglickým neméně slavným Cambridge). Nejstarší z jejích 500 (!) budov pocházejí z 18. století.

Z 12 500 přihlášených zájemců o studium bylo loni přijato jenom 1 600. V nižších ročnících (undergraduate) se platí ročně 14 860 USD školného a 7 220 USD za kolej, pojištění a další služby. Mnohem více studentů však studuje ve vyšší formě studia (graduate), v níž ročně vyjdou přes 4 tisíce absolventů. Těžiště je v humanitních vědách – v lingvistice, právu, ekonomii, psychologii, uměnovědě, politologii. Vynikající reputaci však má Harvard i na poli molekulární biologie a genetiky. Mezi absolventy by se našlo 33 nositelů Nobelovy ceny, 31 Pulitzerovy ceny a také 6 prezidentů USA, mj. F. D. Roosevelt a J. F. Kennedy.

Většina budov Harvardu je stavěna z červených cihel s bílými portiky a sloupovím. Harvard působí velmi příjemným dojmem, naprosto neamerickým poklidem. Z Bostonu přijedete na Harvardské náměstí metrem, a najednou se ocitnete mezi hloučky diskutujících i lelkujících studentů. Hodiny času strávíte v nádherných knižních obchodech. Do obrovité Widenerovy knihovny nás nevpustí, protože nejsme zaměstnanci ani studenti Harvardu. Je nejrozsáhlejší ze stovky dalších knihoven Harvardu, které tvoří svými 12,5 milióny svazků největší univerzitní knihovní systém na světě. Zato otevřeme údivem ústa před antickými sochami ve Foggově muzeu, před skvosty asijského umění v Sacklerově muzeu nebo před unikátní botanickou sbírkou, vytvořenou ze skla, v Přírodovědeckém muzeu. U moderní Le Corbusierovy stavby Centra pro vizuální umění, u 10patrového komplexu přírodních věd anebo u abstraktní plastiky Henryho Moora nám pak definitivně sklapne. Harvard je Harvard!

 

MIT

 

Slavná technická škola MIT leží také v Cambridge, necelé dva kilometry od Harvardu. Byla zřízena Nejvyšším soudem státu Massachusetts v roce 1861, ale první studenty přijala až o čtyři roky později. Hlavní soubor budov na břehu řeky Charles byl dobudován roku 1916, v areálu ovšem najdeme i moderní stavby od tak slavných architektů jako A. Aalto, E. Saarinen a I. M. Pei.

MIT má 6 fakult a 50 mezioborových laboratoří, v nichž mají možnost přičichnout ke špičkovému výzkumu i nadaní studenti nižších ročníků. Z 6 500 uchazečů o první ročník v r. 1990 bylo přijato 32 % a nakonec se jich zapsalo 1083. Větší počet studentů se přihlašuje na vyšší formu studia (graduate): z 8 900 kandidátů bylo přijato 2 364 a z nich se definitivně zapsala jen polovina. Zajímavé je, že skoro každý třetí byl cizinec. Z těch, kteří získají titul Master, odchází 53 % do průmyslu a obchodu, 25 % pokračuje ve studiu. Z těch pak (po získání doktorátu PhD) začne 21 % učit na univerzitách, 29 % zůstává ve vědeckém výzkumu a do průmyslu a obchodu odejde jen 26 %.

Roční školné činí 15 600 USD pro ročníky v délce 9 měsíců. Dále průměrně 5 100 USD za kolej a menzu a  ještě  takových 1 900 USD za knihy, pomůcky a další výdaje, jako je zdravotní pojištění, praní prádla apod. Naštěstí zhruba 57 % studentů však pobírá nějakou formu stipendia (na Harvardu dokonce 66 %), která činila v roce 90-91 v průměru 10 650 USD (na Harvardu 15 500 USD).

Ve 40. a 50. letech byla MIT bezkonkurenční technikou, zejména díky elektronickému výzkumu a vojenským aplikacím. Letecké inženýrství, nové materiály, mikrovlnná technika, radary, polovodiče, počítače, později lasery a speciální impulsní technika. V okolí kampusu rostly jako houby po dešti malé firmy, které „montovaly nápady pánů profesorů a asistentů přímo do raketových hlavic“. Teprve v 70. letech vznikla podobně silná protiváha elektronického vývoje v Kalifornii a dnes se rodí i na Floridě. Na MIT působili i takové osobnosti jako V. F. Weisskopf (jaderná fyzika), H. E. Edgerton (superrychlá fotografie), N. Wiener (kybernetika) a další. Tím víc potěší, když tam potkáme i úspěšné lidi, hlásící se k českému nebo slovenskému původu. Ale MIT není jen fyzika, mechanika a elektronika. Oborový záběr školy je velmi široký. Z devíti žijících Nobelovců na MIT dostali cenu za fyziku jen tři, další tři za fyziologii a lékařství a ostatní tři za ekonomii! Zkrátka – MIT je MIT.

 

Foto: World Trend

 

ZPĚT na články z cestovního ruchu                        ZPĚT na marketingové texty